Putovní tábor Beskydy – oddíl Pochodeň

28.6. – 11.7. 2025

Jako každý rok, tak i letos oddíl Pochodeň Unhošť pořádal pro své členy dva letní tábory: putovní čtrnáctidenní tábor určený pro starší členy oddílu a týdenní stálý pro všechny děti napříč oddílem. Na putovní tábor nás vyrazilo celkem 19 z toho 11 dětí ve věku 11 – 15 let. Putovní tábor spočívá v tom, že každý účastník si nese všechny své osobní i společné věci v jednom batohu na zádech a každý den musí dojít na nové místo, kde si postaví svůj vlastní stan, přespí noc, ráno si vše zabalí a vyráží vzhůru k novým dobrodružstvím – a takto celé dva týdny, ať je vedro nebo prší. Letos jsme vyrazili poznávat krásy Beskyd, které jsme přešli od Třince do Luhačovic. Jak vzpomíná na letošní putovní tábor jedna z účastnic si můžete přečíst níže. oddíl Pochodeň

Brzy ráno, den po vysvědčení, jsme se všichni ospalí sešli u klubovny v Unhošti, kde jsme měli batohy z prohlídky vybavení, která se konala den předem. Naložili jsme je do aut, kterými jsme se dostali na náměstí Winstona Churchilla. Vyfotili jsme první fotky a mohli vyrazit na vlak. Nastala čtyřhodinová cesta vlakem, která naštěstí utekla docela rychle. Po výstupu jsme měli první nástup tábora, čímž oficiálně mohlo začít naše putování Beskydami. Oba týmy se rozdělili a šli jsme každý po své trase ke svému prvnímu cíli. Znovu jsme se potkali až po zdolání Lysé hory, odkud byl krásný pohled na trasu, kterou jsme předchozí dny prošli. Přečetli jsme si kroniky, které jsme každý den psali. Další den jsme se zase rozdělili. Naše místa přespání byla opravdu krásná. My, oddíl Beskyd Bears, jsme jednu noc spali na vyhlídce kousek od hranic, odkud byl krásný výhled na slovenský národní park Malá Fatra, což bylo za mě i nejlepší místo, kde jsme spali. Ale rychle potom už přišla půlka tábora, kterou jsme “oslavili” v kempu Horní Bečva, kde jsme i zahráli divadla a písničky připravované pár dní dopředu. První týden utíkal docela pomalu, zato druhý týden byl dost rychlý (což je škoda, protože jsme si zrovna začali zvykat a bavilo nás to čím dál tím víc), ale proto už jsme najednou byli v kempu u Luhačovic-poslední zastávka našeho puťáku. V kempu si kluci i zahráli lakros, dočetli jsme kroniky a každý řekl pár slov k těm předešlým třinácti dnům. Já jsem si putovní tábor moc užila, naučila jsem se nové věci a získala jsem nové zkušenosti. A co jsem tak slyšela ostatní, tak si myslím, že bychom se v tomhle všichni shodli. Vyšli jsme na spoustu vrcholů, a ušli spoustu kilometrů. Potom už do konce tábora zbýval jen příjezd domů. Předtím jsme se ale stihli projít v lázeňském městě Luhačovice, odkud nám jel vlak. Cestu ve vlaku jsme skoro všichni prospali unavení z dvoutýdenního chození s batohem na zádech. Vystoupili jsme v Praze na Hlavním nádraží, metrem jsme se dostali na Zličín a odtud autobusem do Unhoště na náměstí, kde na nás čekali rodiče. Vyfotili se poslední fotky, rozloučili jsme se, ale jen na chvilku, protože za týden se uvidíme na stálém táboře v Milčicích.

Anička Šulcová – černá družina

Fotografie z tábora si můžete prohlédnout na oddílovém Rajčeti 

https://www.rajce.idnes.cz/pochoden/album/putak-2025-beskydy-vyber-michal